26.března
Nemohu ani vysloviti, jak velice mne blaží přízeň Cecilie Valinovy. Bývám často u ní, a ona přichází ke mně. Do kostela chodíme spolu a zvlášť nyní v postě pilně navštěvujeme služby Boží. Nechceme vynechati ani jednoho postního kázaní a drahá matička se těší, že jsem získala tak milou a hodnou společníci. Ona sama mne nemůže pořád doprovázeti. Když jsem pryč já, musí ona býti doma. Když ona si vyšla, zapotřebí, abych já ji zastala.
Činím to ochotně a svědomitě, a milá Bětuška mne v tom věrně podporuje. Je mi ještě z celé duše oddána, a doufám, že jí ode mne již nic neodvrátí. Chová se pořád příkladně, je spokojena se svým stavem a pilně se v něm a pro něj vzdělává. Já ji k tomu poskytuji příležitost, a tak jedna druhé se stáváme potřebnými a užitečnými, čímž svazek mezi paní a služkou zajisté nabývá pevnosti a stálosti.
Alžběta zná Cecilii, sloužila také u Valinů, je již tomu několik let, a nyní lituje, že k nim byla nevděčna. Vypravovala mi dnes o nich, a že to nebyla pomluva, nýbrž samá chvála, vyslechla jsem ji a o drahé Cecilii všelicos nového jsem se dověděla.
Není to radostně ani veselé a já v duši cítím zármutek a útrpnost, že Cecilia prý není štastna. Celý příspěvek