III. Přátelství a láska
Z denníku devatenáctileté dívky
Opravdu se nacházím ve velké nesnázi, že i tyto zápisky se uveřejňují. „Bratr na prázdninách,“ „Paní a služka“ dělaly mi, jak milým čtenářkám známo, také starosti, ale nikoli takové, jaké „Přátelství a láska“ mi způsobuje. Nepomyslila jsem, že někdo bude čísti, co jsem poznamenala jen pro sebe. Mělo to zůstati hlubokým tajemstvím, a aby to nevyšlo na jevo, zavírala jsem na zámek ubohý denník svůj. Klíč jsem věru nosila u sebe, a v noci mi ležel pod hlavou. Ani matka neměla tušiti, co se v srdci mém děje, skoro jsem se za to styděla. Mluvila jsem s ní sice o svých důležitých příhodách a svěřila jsem jí, co mne den po dni potkalo milého a nemilého. Jmenovala jsem také osoby, s kterými jsem obcovala, a hledala jsem u ní rady a potěchy. Ale svých vnitřních zápasů a bojů, svých pochybností a rozpaků, svých úzkosti a těžkosti jsem jí nepověděla a nevyložila, bojíc se, že by mne snad neprávě posoudila. Ano já sama jsem se měla za horší, než jsem až dosud byla, a tuze jsem se nad tím rmoutila. Drahá matička nesmí se rmoutiti se mnou, nesmí truchliti nad dcerou, nesmí jí odejmouti lásky. Vždyť ona se zase pozdvihne, se ospravedlní, její vážnost si zaslouží. Již se to stalo. Matička všecko ví a miluje mne ještě víc než dříve. Nic jsem prý neprovinila, naopak, jednala prý jsem dobře a získala jsem si její důvěru a chválu. Pokušení, co na mne, přichází prý i na jiné dívky, a blaze jim, jestliže v něm obstojí jako já. Já jsem nad ním zvítězila, matička to nahlíží a je přesvědčena, že poznání, jež jsem nabyla, prospěje všem pannám. Bratr Karel zastává totéž, byl doma o vánočních svátcích, a hned jak přišel, tázal se po mém denníku. Zarazila a začervenala jsem se a nechtěla jsem mu ho ani ukázat. Prosil, nutil, a já rozhodla, že ho do rukou nedostane. Nedám se pohnout a obměkčit? Nikoli. Což kdyby mi ho vzal? Toho neučiní, nemá k tomu práva a je hodný a šlechetný. Celý příspěvek