Z denniku Pavlíny 24. díl

3. září

Nastojte, i pan Smola mi byl obtížný.
Pan Smola je boháč, arciť, má domy a statky, ale život jeho byl až posud velmi zhýralý. Ví to celé město a každý otec a každá matka chrání před ním dcery. Neženil se a již pokročil v stáří. Nyní mu napadlo, že se ožení, a vybírá si mezi mladými. Ty opustil, s nimiž se jednou znal. Již měl více milenek a podvedl a oklamal jednu po druhé. Nechce o nich slyšeti a hledá pannu, která by mu je vynahradila.
I na mne si zpomněl, nemám to za čest, a ovšem dostal košíček. Rodiče s tím byli spokojeni a za prostopášníka by mne věru neprovdali. Do jisté zkázy a záhuby mne neuvrhnou, ale aby mne zaopatřili, odporučují mi mnohého ženicha, jenž se jim zdá býti hodný, mně však nic.
Napřed jsem zkoušela pro Překota, nyní zkouším pro Uherského. Celý příspěvek

Rubriky: Dívčí pokojíček | Napsat komentář

Z denníku Pavlíny 23.díl

20. srpna

Študenti jsou na prázdninách a. v městě nastal vejselejší ruch a rozmanitější život. Já bývám účastnou, ano přispívám k němu, ba činím tak říkajíc střed, okolo něhož se všecko shromažďuje.
Mladí páni vyhledávají mne a přicházejí, aby se poradili, když nějakou zábavu mají v úmyslu, a já hledím schváliti jim, co jest šlechetnější a vzdělati může jejich mravy.
Jsou mezi nimi vřelí a horoucí jinoši, a mnohý by srdce hned pustil z uzdy, kdyby se mu zavdal podnět.
Nesmíme s nimi milostné pletky si začínati, jež k ničemu nevedou. Povzbuzovati v nich vášeň a náruživost, z níž jen hoře a stud vyplývá, jest marnost ze všech nejohavnější. Oni se nás mají naučit ctíti, mají poznati vznešenost a důstojnost panenskou, aby samých sebe zachovali. Celý příspěvek

Rubriky: Dívčí pokojíček | Napsat komentář

Z denníku Pavlíny 22. díl

22. června

Dnes je můj svátek. Cecilia mi přišla přát a přinesla mi věru vzácný dar vázaného. „Buďme přítelkyně,“ pravila. „Ano jsem vaší přítelkyní,“ volala jsem, „jsem jí dávno a nesmírně mne to těší, že vy budete mou.“ Navrhla, abychom si tykaly.
Ovšem i to mne oblažilo, objímala a líbala jsem ji, abych jí to dokázala.
Nyní mám přítelkyni a. mohu se s ní veřejně chlubiti. Poznaly jsme se, přesvědčily jsme se o sobě, přivykly jsme si, přátelství naše nebylo pevných základů.
Jiné dívky mezi sebou uzavírají přátelství, bych tak řekla, na první potkanou. Sešly, viděly se, promluvily spolu a. již jsou nerozdílné přítelkyně. Arciť se dobře ještě neznají a nevědí a nemohou věděti, hodí-li se jedna k druhé. Ale na tom jim nezáleží, jen když si tykají, a tykati si s přemnohými láká a nutí je marnost a. chlouba. Nyní teprv se počínají poznávati a k tomu je zapotřebí času, že jest to věc velmi obtížná.
Když se na cizí dívku podívám, ještě nevím, jaká je uvnitř. Povrchně s ní mohu býti spokojena: má hezkou tvář, slušně se šatí, mile mluví, je veselá, vtipná, všímá si mne, umí se přilichotit. Jsem-li s úsudkem svým o ní již hotovo, možná, že jsem se oklamala.
Ponenáhlu vycházejí najevo její chyby. Ona není pravdomluvná, přesvědčila jsem se, že nemělo podstaty, ano že bylo vymyšleno, co to povídala. Ona není mlčelivá a dokázala, že prozrazuje svěřené jí tajnosti. To dalo pohoršení a způsobilo mi mrzutost. Já přestávám spěšně získané mi přítelkyně si vážiti, ano já počínám ji nenáviděti, že jsem ještě lépe vyzkoumala její povahu. Běda, ona není ctnostná, řeči její mi ji činí podezřelou, skutky její nedají mi více pochybovat. Celý příspěvek

Rubriky: Dívčí pokojíček | Napsat komentář

Račinka 22. díl

Prostředkové, jak se mohou děti naučiti, aby strašidla viděly
Povídej dětem hodně mnoho o strašidlech

Když měl mistr Martin po práci, děti ho obsypaly žádajíce, aby jim něco povídal. On si nacpav fajfku sedl ke kamnům a počal povídati, ale o ničem jiném než – o strašidlech, dílem nevěda nic jiného, dílem znamenaje na dětech, že to nejraději poslouchaly.
On věděl o dvadceti čtyrech místech ve své krajině, kde strašilo. Na jednom prej stávával klášter, kde ještě podnes o adventu a na půstě jeptiška se zjevuje.
V řece nedaleko toho velikého topole za mlýnem prej se utopil jakýs muž, a ještě v těch místech chodívá. Divné je, že vždycky právě v jedenáct hodin v noci na hřbitově viděti je černého psa s ohnivýma očima, a jak dvanáctá uhodí, zmizí se opět na hrobě jakéhos starého švejdského hejtmana. Já jsem šel jedenkrát na předměstí okolo kláštera a u věže mi sedlo něco na záda jako pytel mouky a musil jsem to nésti až k našemu domu. Jaktě živ tam tudy nepůjdu. Pod tím kamenem na náměstí vpravo, co se jde ke škole, má býti veliký poklad, na němž černý kozel sedí. Jeho babička prej mu povídala, že slýchávala od své prababičky, jak se dva opovážili ten poklad zdvíhati, a že již viděli, jak se blyštěl; ale poněvadž jeden zvolal: „Tu ho máme!“, že se jim hned propadl. V starém rozbořeném zámku na vrchu má bydleti zakletá slečna, která se každých sto let na způsob ještěrčí zjevovala, a nemohla býti vysvobozena, dokud jí čistý poctivý mládenec hlavu neuťal atd.
Zpomněl-li si na čarodějnictví, na Rybrcoula, na doktora Fausta, nebylo vypravování konce. Celý příspěvek

Rubriky: Račinka | Napsat komentář

Z denníku Pavlíny 21. díl

14.května

Přicházím od Cecilie. Hledala jsem u ní rady a útěchy. Překot se seznámil s mým otcem, a ten mu dovolil navštěvovati naši rodinu a u nás se vyrážeti. Otec i matka ho vyznamenávají, majíce ho za člověka velmi vzdělaného a pořádného, a jeho tiché, vážné a důstojné chování se jim líbí. Ovšem nevědí, že je nevěrec a neznaboh, a dali se omámiti zevnější jeho jakousi hodnosti.
Já se z toho neradovala, že k nám chodí, naopak, mně to bylo nemilé, a bála jsem se lidských řečí. I před Alžbětou jsem se proto ostýchala, neboť ona mne již dávno měla v podezření, že s ním stojím v bližším poměru.
Co si nyní bude mysliti?
Bude přesvědčena, že měla pravdu, a zajisté nade mnou v srdci slaví vítězství.
Však já jí ukážu, že se mýlí, doufala jsem, a k Překotovi jsem byla hodně vlažná. Nic jsem si ho nevšímala, málo jsem s ním mluvila, nechtěla jsem s ním býti sama, a věru jsem se mu vyhnula, kdykoli bylo možná. Celý příspěvek

Rubriky: Dívčí pokojíček | Napsat komentář

Račinka 21.díl

III.

Cvič zpočátku ducha dítek ve věcech schopnostem jejich nepřiměřených

Pan profesor Pankracius dočkal se té radosti, že mu manželka synáčka porodila, an právě temný smysl jedné průpovědi ve starém latinském spisovateli Suetoniovi již po tolik nocí bez zdřímnutí zpytoval. Když ho ta zpráva došla, tak se zaradoval, že skutečně starého Suetonia odložil, a k své manželce a k synáčkovi spěchal.
První, nač se podíval, byl nos synáčkův, a zdálo se mu, že jest drobet podobný nosu starožitného římského konšela Cicerona; to ho tím více potěšilo. První péči měl, aby byl pokřtěn; ostatní péči všechnu složil na matku a na chůvu, protože bylo nepříslušelo učenému muži, aby se o takové maličkosti, totiž o zavinutí, očištění a pokrm malého děcka staral.
Pobyv od toho času asi čtyři léta ve svém studovním pokojíku, napadlo mu konečně, že již čas, aby pečoval o vychování a cvičení svého Julia (tak nazýval synáčka, protože Cicero také to jméno měl). I počal tím, že mu pověděl, jak se jmenuje stůl na latinsko. Pak ho naučil denně pět, potom deset věcí latinsky pojmenovati. Na to se musel synáček půl strany slov z Gellarova latinského slovníku nazpaměť naučiti, k.p. alumen, ledek; aluta, měkká kůže atd.
Zprvu se synáček otce tázával: „Copak je to ledek?“ Že ale učený muž nikdy času neměl o takové maličkosti dbáti a že sám neznal, domlouval Juliovi za jeho prostořečnost a přivedl ho tak daleko, že se chlapec již nikdy na nic neptal, ale naučil se každý den celou stranu latinských slov, neznaje ani věcí, které se nimi mínily.
Brzy potom byl přidržován k čtení starožitných latinských spisovatelů. Že však jsou nesnadno k rozumění, musil s nimi svůj celý mladý věk tráviti, aby se k čtení jich připravil a je opakoval.
Předešlý týden měl jsem to štěstí pana Pankracia se synáčkem potkati na procházce. I podivil jsem se, jak daleko učený otec synáčka vyučil. Syn uměl o všech cestách, o znamenitých domích starého města Říma mluviti, jako rozený Pražan o Praze, a otec s libým usmíváním ho poslouchal. Všechno ale, co přirozenost plodí, mu bylo neznámé. Když jsem se divil na jednom poli krásnému žitu, ptal se mne: „Copak je to?“ Odpovím: „Žito!“ „K čemu pak se hodí žito?“ – Jdouce několik kroků dále, spatřil jsem kožku housenkovou, z níž červíčkové vylézali a v larvy se proměnili. Já jsem mu na ně prstem ukázal, řka: Vidíte! „O!“ pravil synáček. „Nevyrážejte housenku ubohou, aby z vajec neutekla!“

 

Rubriky: Račinka | Napsat komentář

Početnice 3.ročník

početnice 3 rocnik

Rubriky: Různé | Napsat komentář

Carl Evald – Můj malý chlapec – Finanční gramotnost

Ve státní radě se rozhodlo, že náš malý chlapec bude mít týdenní důchod dva öre. Každé nedělní ráno se mu tato částka vyplatí bez daně z příjmu ze státní pokladny a on bude mít právo nakládat s ní zcela podle vlastní libosti.On přijímá toto oznámení klidně, posadí se stranou a přemýšlí.
„Každou neděli?“ ptá se.
„Každou neděli.“
„Až do letních prázdnin?“
„Až do letních prázdnin.“
O letních prázdninách má jet na vesnici, být u své kmotry, v jejímž domě se mu zlíbilo narodit. Letní prázdniny jsou proto hranicí jeho výpočtů času; za ní v tuto chvíli leží jeho Nirvana.
A my využijeme našeho omezeného horizontu, abychom maximalizovali své štěstí.
To znamená, že pomocí kalendáře spočítáme, že pokud všechno půjde jako doposud, do letních prázdnin bude patnáct nedělí. Připravíme zásuvku s patnácti oddíly a do každého oddílu dáme dva öre. Teď přesně víme, kolik máme, a kdykoliv jsme schopni posoudit svou finanční situaci.
A když můj malý chlapec vidí, jaké mnoho mincí tam leží, naplní se jeho hruď bláznivou radostí. Cítí se nekonečně bohatý, nadlouho zajištěný. Ve svém kroužku na dvoře se vychloubá, co podnikne se svými penězi. Nejoblíbenější přátelé jsou pozváni, aby se podívali na jeho poklad.
První neděle proběhne tak, jak se dalo očekávat.
Vezme dva öre a okamžitě je smění za čokoládovou tyčinku nejlepší kvality, s mandlemi a cukrem, zkrátka ideální tyčinku v každém směru. Celá záležitost se odbude za pět minut: za tu chvíli je tyčinka pryč, vyjma zbytku v koutku úst, které naše nemilosrdná matka odstraní, a skvrny na límci, která nám dělá starosti. Celý příspěvek

Rubriky: Carl Ewald - Můj malý chlapec | Napsat komentář

Z denníku Pavlíny 20. díl

26.března

Nemohu ani vysloviti, jak velice mne blaží přízeň Cecilie Valinovy. Bývám často u ní, a ona přichází ke mně. Do kostela chodíme spolu a zvlášť nyní v postě pilně navštěvujeme služby Boží. Nechceme vynechati ani jednoho postního kázaní a drahá matička se těší, že jsem získala tak milou a hodnou společníci. Ona sama mne nemůže pořád doprovázeti. Když jsem pryč já, musí ona býti doma. Když ona si vyšla, zapotřebí, abych já ji zastala.
Činím to ochotně a svědomitě, a milá Bětuška mne v tom věrně podporuje. Je mi ještě z celé duše oddána, a doufám, že jí ode mne již nic neodvrátí. Chová se pořád příkladně, je spokojena se svým stavem a pilně se v něm a pro něj vzdělává. Já ji k tomu poskytuji příležitost, a tak jedna druhé se stáváme potřebnými a užitečnými, čímž svazek mezi paní a služkou zajisté nabývá pevnosti a stálosti.
Alžběta zná Cecilii, sloužila také u Valinů, je již tomu několik let, a nyní lituje, že k nim byla nevděčna. Vypravovala mi dnes o nich, a že to nebyla pomluva, nýbrž samá chvála, vyslechla jsem ji a o drahé Cecilii všelicos nového jsem se dověděla.
Není to radostně ani veselé a já v duši cítím zármutek a útrpnost, že Cecilia prý není štastna. Celý příspěvek

Rubriky: Dívčí pokojíček | Napsat komentář

Račinka 20. díl

II.

Přičiň se, aby tvé dítky rády vší rozkoše požívaly

Paní Fabiánce leželo přísloví „Naše živobytí trvá sedmdesát let“ atd. tak na srdci, že nepřemejšlela na nic, než jak by svým dítkám práci a klopotu skrze sedmdesát a osmdesát let je očekávajících aspoň v mladých letech nějak nahradila. Sotva čtla oznámení, že se přivezly cizozemské všeliké krmě, hned rozdrhla měšec a poslala děvečku spěšně ke kupci, aby její děti nejprve lahůdek těch požily. Do divadla vodila je čtyrykrát za tejden skrze šest let. Pak je brala do všech bálů, koncertů a všelikam, kde co za peníze viděti bylo, nevynechávajíc ničeho. Tancmistr již dostal mladé pány a panenky v pátém roce k cvičení; a krejčího a čepičářku bylo viděti každý den s oděvem a okrasami do domu paní Fabiánky spěchati. Celý příspěvek

Rubriky: Račinka | Napsat komentář