Zapomenuté knihy

3. září

Nastojte, i pan Smola mi byl obtížný.
Pan Smola je boháč, arciť, má domy a statky, ale život jeho byl až posud velmi zhýralý. Ví to celé město a každý otec a každá matka chrání před ním dcery. Neženil se a již pokročil v stáří. Nyní mu napadlo, že se ožení, a vybírá si mezi mladými. Ty opustil, s nimiž se jednou znal. Již měl více milenek a podvedl a oklamal jednu po druhé. Nechce o nich slyšeti a hledá pannu, která by mu je vynahradila.
I na mne si zpomněl, nemám to za čest, a ovšem dostal košíček. Rodiče s tím byli spokojeni a za prostopášníka by mne věru neprovdali. Do jisté zkázy a záhuby mne neuvrhnou, ale aby mne zaopatřili, odporučují mi mnohého ženicha, jenž se jim zdá býti hodný, mně však nic.
Napřed jsem zkoušela pro Překota, nyní zkouším pro Uherského. Celý příspěvek →

20. srpna

Študenti jsou na prázdninách a. v městě nastal vejselejší ruch a rozmanitější život. Já bývám účastnou, ano přispívám k němu, ba činím tak říkajíc střed, okolo něhož se všecko shromažďuje.
Mladí páni vyhledávají mne a přicházejí, aby se poradili, když nějakou zábavu mají v úmyslu, a já hledím schváliti jim, co jest šlechetnější a vzdělati může jejich mravy.
Jsou mezi nimi vřelí a horoucí jinoši, a mnohý by srdce hned pustil z uzdy, kdyby se mu zavdal podnět.
Nesmíme s nimi milostné pletky si začínati, jež k ničemu nevedou. Povzbuzovati v nich vášeň a náruživost, z níž jen hoře a stud vyplývá, jest marnost ze všech nejohavnější. Oni se nás mají naučit ctíti, mají poznati vznešenost a důstojnost panenskou, aby samých sebe zachovali. Celý příspěvek →

22. června

Dnes je můj svátek. Cecilia mi přišla přát a přinesla mi věru vzácný dar vázaného. „Buďme přítelkyně,“ pravila. „Ano jsem vaší přítelkyní,“ volala jsem, „jsem jí dávno a nesmírně mne to těší, že vy budete mou.“ Navrhla, abychom si tykaly.
Ovšem i to mne oblažilo, objímala a líbala jsem ji, abych jí to dokázala.
Nyní mám přítelkyni a. mohu se s ní veřejně chlubiti. Poznaly jsme se, přesvědčily jsme se o sobě, přivykly jsme si, přátelství naše nebylo pevných základů.
Jiné dívky mezi sebou uzavírají přátelství, bych tak řekla, na první potkanou. Sešly, viděly se, promluvily spolu a. již jsou nerozdílné přítelkyně. Arciť se dobře ještě neznají a nevědí a nemohou věděti, hodí-li se jedna k druhé. Ale na tom jim nezáleží, jen když si tykají, a tykati si s přemnohými láká a nutí je marnost a. chlouba. Nyní teprv se počínají poznávati a k tomu je zapotřebí času, že jest to věc velmi obtížná.
Když se na cizí dívku podívám, ještě nevím, jaká je uvnitř. Povrchně s ní mohu býti spokojena: má hezkou tvář, slušně se šatí, mile mluví, je veselá, vtipná, všímá si mne, umí se přilichotit. Jsem-li s úsudkem svým o ní již hotovo, možná, že jsem se oklamala.
Ponenáhlu vycházejí najevo její chyby. Ona není pravdomluvná, přesvědčila jsem se, že nemělo podstaty, ano že bylo vymyšleno, co to povídala. Ona není mlčelivá a dokázala, že prozrazuje svěřené jí tajnosti. To dalo pohoršení a způsobilo mi mrzutost. Já přestávám spěšně získané mi přítelkyně si vážiti, ano já počínám ji nenáviděti, že jsem ještě lépe vyzkoumala její povahu. Běda, ona není ctnostná, řeči její mi ji činí podezřelou, skutky její nedají mi více pochybovat. Celý příspěvek →

14.května

Přicházím od Cecilie. Hledala jsem u ní rady a útěchy. Překot se seznámil s mým otcem, a ten mu dovolil navštěvovati naši rodinu a u nás se vyrážeti. Otec i matka ho vyznamenávají, majíce ho za člověka velmi vzdělaného a pořádného, a jeho tiché, vážné a důstojné chování se jim líbí. Ovšem nevědí, že je nevěrec a neznaboh, a dali se omámiti zevnější jeho jakousi hodnosti.
Já se z toho neradovala, že k nám chodí, naopak, mně to bylo nemilé, a bála jsem se lidských řečí. I před Alžbětou jsem se proto ostýchala, neboť ona mne již dávno měla v podezření, že s ním stojím v bližším poměru.
Co si nyní bude mysliti?
Bude přesvědčena, že měla pravdu, a zajisté nade mnou v srdci slaví vítězství.
Však já jí ukážu, že se mýlí, doufala jsem, a k Překotovi jsem byla hodně vlažná. Nic jsem si ho nevšímala, málo jsem s ním mluvila, nechtěla jsem s ním býti sama, a věru jsem se mu vyhnula, kdykoli bylo možná. Celý příspěvek →

26.března

Nemohu ani vysloviti, jak velice mne blaží přízeň Cecilie Valinovy. Bývám často u ní, a ona přichází ke mně. Do kostela chodíme spolu a zvlášť nyní v postě pilně navštěvujeme služby Boží. Nechceme vynechati ani jednoho postního kázaní a drahá matička se těší, že jsem získala tak milou a hodnou společníci. Ona sama mne nemůže pořád doprovázeti. Když jsem pryč já, musí ona býti doma. Když ona si vyšla, zapotřebí, abych já ji zastala.
Činím to ochotně a svědomitě, a milá Bětuška mne v tom věrně podporuje. Je mi ještě z celé duše oddána, a doufám, že jí ode mne již nic neodvrátí. Chová se pořád příkladně, je spokojena se svým stavem a pilně se v něm a pro něj vzdělává. Já ji k tomu poskytuji příležitost, a tak jedna druhé se stáváme potřebnými a užitečnými, čímž svazek mezi paní a služkou zajisté nabývá pevnosti a stálosti.
Alžběta zná Cecilii, sloužila také u Valinů, je již tomu několik let, a nyní lituje, že k nim byla nevděčna. Vypravovala mi dnes o nich, a že to nebyla pomluva, nýbrž samá chvála, vyslechla jsem ji a o drahé Cecilii všelicos nového jsem se dověděla.
Není to radostně ani veselé a já v duši cítím zármutek a útrpnost, že Cecilia prý není štastna. Celý příspěvek →