Prostředkové, jak se mohou děti naučiti, aby strašidla viděly
Povídej dětem hodně mnoho o strašidlech
Když měl mistr Martin po práci, děti ho obsypaly žádajíce, aby jim něco povídal. On si nacpav fajfku sedl ke kamnům a počal povídati, ale o ničem jiném než – o strašidlech, dílem nevěda nic jiného, dílem znamenaje na dětech, že to nejraději poslouchaly.
On věděl o dvadceti čtyrech místech ve své krajině, kde strašilo. Na jednom prej stávával klášter, kde ještě podnes o adventu a na půstě jeptiška se zjevuje.
V řece nedaleko toho velikého topole za mlýnem prej se utopil jakýs muž, a ještě v těch místech chodívá. Divné je, že vždycky právě v jedenáct hodin v noci na hřbitově viděti je černého psa s ohnivýma očima, a jak dvanáctá uhodí, zmizí se opět na hrobě jakéhos starého švejdského hejtmana. Já jsem šel jedenkrát na předměstí okolo kláštera a u věže mi sedlo něco na záda jako pytel mouky a musil jsem to nésti až k našemu domu. Jaktě živ tam tudy nepůjdu. Pod tím kamenem na náměstí vpravo, co se jde ke škole, má býti veliký poklad, na němž černý kozel sedí. Jeho babička prej mu povídala, že slýchávala od své prababičky, jak se dva opovážili ten poklad zdvíhati, a že již viděli, jak se blyštěl; ale poněvadž jeden zvolal: „Tu ho máme!“, že se jim hned propadl. V starém rozbořeném zámku na vrchu má bydleti zakletá slečna, která se každých sto let na způsob ještěrčí zjevovala, a nemohla býti vysvobozena, dokud jí čistý poctivý mládenec hlavu neuťal atd.
Zpomněl-li si na čarodějnictví, na Rybrcoula, na doktora Fausta, nebylo vypravování konce.
Stará Marjana sloužila u něho a byla ovšem k malé potřebě; že ale dětem věděla ledacos povídati o strašidlech, a že on od ní mnohou povídačku pochytil, která mu ještě byla nepovědomá, předce ji u sebe podržel.
Takovým cvičením přivedl mistr Martin své děti v krátkém čase daleko. Děti sobě všecko dobře pamatovaly a dostaly plnou hlavu strašidel, že když se smrklo, zjevování duchů očekávaly. A tím se staly tak opatrné, že si žádné netroufalo přes práh. Doháněla-li je potřeba, musela s nimi jíti Marjana, a u nich tak dlouho zůstati, až tělu odlehčily. Když šly spat, musila též Marjana u postele seděti, až usnuly.
Když v dospělejších letech potmě přes pole musely, měly každý strom za černého muže; každé padání hvězd (jak říkají) za ohnivého draka, a každého křečka na cestě za něco, s čím není dobře zacházeti.
Petr, nejstarší syn tomu umění duchy viděti nejlépe se vycvičil. Již v osmnáctém roku věděl co povídati o sedmdesáti sedmi strašidlech, kteréž na své oči viděl. Otec říkával, že to pochází odtud, že se v neděli narodil, a mínil, že chlapíka očekává veliké štěstí.
A kdo ví, co se ještě časem svým nestane, Onť ovšem již skrze zlé lidi přišel do veliké škody! – Jednou večer k.p. jda z posvícení viděl na cestě pánev plnou žhavého uhlí; hned mu napadlo, že tu hoří peníze; k tomu slyšel z lesa žalostně volati: „Vysvoboď mě! Vysvoboď mě!“ Aby tedy poklad dobyl, hodil na to svou chlupatou čepici, ale hned se z ní stal škvarek, poněvadž někdo z jeho známých na něj skutečně žhavého uhlí nastrojil. Jeho děvečka provádí kouzla, a přitom okrádá jeho komoru. Ale přitom všem se nemůže věděti, co se mezi dneškem a svatým Filipem Jakubem stane.
Vždyť on ví zajisté, že na jisté křížové cestě veliký poklad ležeti, a jej zajisté dostati má, kdo zcela černého králíčka, kterýž však právě na květnou neděli ukraden býti musí, s jakýmis ceremoniemi – kteréž se již také dověděl, nožem, na němž tři křížky vysekány jsou, zabije.
A skutečně, u jednoho mistra svého řemesla svého řemesla černé králíčky viděl, a kasá se, jednoho z nich v květnou neděli ukrásti. Uhlídáme, jak se mu to povede.