17. září

Sbírka na knihovnu dopadla velmi skvěle.
Dívky nezůstaly pozadu, a že já věnovala pět zlatých, chtěly se mi vyrovnati a mnohé daly ještě víc, aby mne převýšily. Věru přispěly i ty, od nichž se to ani neočekávalo, i Agnes Vrbíkova byla mezi nimi. Záleželo jí na tom, aby se vyznamenala, a že se od nás přece liší, dokázala německým podpisem.
Ovšem je to jedno, stojí-li v seznamu německy nebo česky, a jako ona učinili i někteří jiní.
Nejvíc se sebralo o třetím našem věnečku, a zpěvácký spolek se obětoval, že na sv. Vácslava zařídí akademii ku prospěchu knihovny.  Já zase mám deklamovat, a že mi tentokráte popřáno více času k naučení se úlohy, doufám, že nebudu zahanbena.
Třetí věneček podařil se ještě lépe než druhý a my dívky jsme již také zpívaly. Matinka z toho měla velkou radost a pravila, že nyní na ty věnečky se těšívá jako nějaká mladice. V skutku bylo více starších pánů a paniček přítomno než obyčejně, poslouchali, zpívali s námi a my mladší se mezi tím přece dost vytančíli.
Již máme zase nové záměry před sebou. Budoucí neděli odpoledne uspořádá se vycházka na kopec za město, kde je kaplička sv. Anny. Bude tam požehnání, napřed se míníme modlit, pak vyrážet. Je tomu letos tisíc let, co na Moravu přišli svatí apoštolé slovanští Cyril a Methoděj, kteříž nás Čechy vírou křesťanskou obdařili. Na památku toho dobrodiní bylo už mnoho velikých slavností a my, abychom také něco učinili, shromáždíme se aspoň na vrchu u kapličky.
0d neděle za týden začneme my dívky již také v kostele zpívat a na tom jsme se teprv včera usnesly. Celý příspěvek →

10. září

Je po věnečku, po besedě, po merendě, nazývejte si to, jak chcete: výborně jsme se zachovali. Deklamovalo, zpívalo, tančilo se; chvála byla všeobecná. – Agnes Vrbíkova a družky její tlačily se ku předu, když mne na místo povýšené vedli, a páni, kteří byli s nimi, rozestavili se v pravo v levo a strkali na oči kukátka, aby mne dobře viděli.
Nezapírám, že jsem se jich ostýchala a bála, ale právě ta zvědavost a ten podezřelý úmysl jejich dodaly mi smělosti, začala jsem mluvit a mluvila jsem zřetelně, rázně, s přesvědčením a s citem, až jsem domluvila. Nastal potlesk, ti, kdož jsou proti nám, chtěli napřed posmívat se a uštipovat, ale vidouce, že veškeré obecenstvo je v nadšení, tleskali také, aby nedali pohoršení. V srdci snad zavírali hněv a co si povídali po straně, po tom jsme se arciť neptali. Tak to šlo po každém čísle, studenti deklamovali jeden lépe než druhý, a zpěvy věru výtečně se podařily. Mezi tím se tančilo, celá společnost byla veselá a i starší páni a paničky pravili, že se již dávno tak nevyráželi. Jindy musívají sedět a dívat se, otcově zalízají za stoly, matky hledají místa po lavicích a synové a dcery se točí v kole. Celý příspěvek →

3. září

Přece to přišlo k těm věnečkům, o nichž celý předešlý měsíc se mluvilo. Budou čtyři, studenti je zařídili, včera se odbyl první. Tuze jsem se na to těšila, neboť ráda tančím a již také bývám na bálech. Na věnečku jsem nebyla ještě nikdy, u nás nebývají, a ovšem jsem si dost nalámala hlavy, co a jak to asi bude. Karel neříkal nic, ale pokoušel mne, že budu vidět divy. Šli jsme všickni. Já se vystrojila po slovansku, druhé dívky též, měly jsme bílé, červené a modré šaty, živůtky a šněrovačky, opasky a pentle, srdce prý se na nás usmívalo. Tak aspoň pravil Karel, a když jsme se spolu procházeli po sále českými barvami ozdobeném a jen málo česky se mluvilo, dělal si z toho žerty. Celý příspěvek →