7. února

Je masopust, naše Alžběta již dvakrát byla u muziky a vždy tam zůstala až do rána. Já ubohá ji musela dovoliti, ale nařídila jsem jí, aby již večer přišla domů. Neslíbila ničeho, ale večer domů nepřišla, a když jsem ji za to pokárala, odsekla mi: „Však ony také bývají na bále!“
To arciť bylo pravda, a tak mne překvapilo, že jsem se na chvíli zamlčela. Však napadlo mi, že je v tom přece rozdíl, a pravila jsem k ní: „Milá Bětuško, já arciť bývám v plesu, ale nebývám vám tam sama, otec a matka mne berou s sebou.“
„Snad sem vždycky mám povolat otce a matku, když se chci vytančit?“ smála se mi.
Řekla jsem: „Právě proto jsem nechtěla, abyste pryč byla v noci, že o tom rodiče nevědí!“
„Oni by mi to bez toho nezakázali.“
„Tedy by šli s vámi anebo by vás někomu svěřili.“
„Já bych hodně na ně dbala!“
„To nejste poslušná dcera.“
„Jsem nebo nejsem, do toho jim nic není.  Ale já vím, ony jsou jako všickni páni, chtějí se samy vyrážet a nám čeledínům toho nepřejou.“
Ubezpečila jsem ji, že jí ze srdce přeji každou radost a každé vyražení a že se mi jen to nelíbí, že se v noci toulá sama, což je škodlivé a záhubné a na žádnou dívku se nesluší. Celý příspěvek →

10. ledna

Vládnout, paní být, poroučet, hospodyni dělat je věru těžší úloha, než jsem si myslila. Již se obávám, že jí nedostojím, a kdyby se mi třebas všecko podařilo, s tou tvrdohlavou a ošemetnou čeládkou nebude možná vyjít. Často jsem byla při tom, když si na ni paničky stýskaly, a nevěřila jsem jim, že nesnesitelný kříž jim způsobuje. Nyní to začínám sama poznávati a naše Alžběta již až do duše mne omrzela. Nechci žalovati matce, že to s ní nevydržím, zarmoutila bych ji a sama sebe bych zahanbila. Snad si ji přece nakloním a má vina to nebude, když nám z domu uteče. Ano, již mi tím hrozila a hned první den vyslovila se proti mně jakoby poslušnost a službu mi vypovídala.  Přišla jsem za ní do kuchyně, když ji tam matka byla poslala, aby si svůj uzlík rozvázala, a hle, ona na uzlíku sedí, mračí se a nic nemluví.  Pravila jsem k ní vlídně: „Bětuško, vyndejte si své věci, já vám ukážu, kam si je máte uložit.“ A zůstala seděti a nic mi neodpověděla. Celý příspěvek →

Pavlína se pod vedením svého bratra stala českou vlastenkou, ale čeká ji další úkol. Má prokázat své schopnosti při vedení domácnosti, aby se připravila na své buoucí povinnosti. Do domácnosti současně nastupuje nová služka – a jak se ukazuje, právě vztah se služkou se stává pro Pavlínu největší „výzvou“.

Paní a služka

V loni mne můj bratr Karel přemluvil a donutil, že jsem mu vydala svůj denník, aby ho uveřejnil tiskem. Letos vyptával se mne, vyzvídal a zpytoval, jestliže prý v něm pokračuji, a nedal pokoje, až jsem mu jej – poslala.
On drahoušek nebyl doma na prázdninách, má mnoho práce, připravuje se k svému povolání, bude profesorem a musí býti a je velmi pilný.  Přece nezapomněl na svou sestru, dopisuje mi hodně často, dvakrát i třikrát za měsíc, a já mu věrné odpovídám. Milujeme se ještě pořád, ba my se nikdy milovati nepřestaneme a pořád větší a větší v sobě máme zalíbení a potěšení.
Můj denník Karlovi zase způsobil radost, přečetl si ho od začátku až do konce a vyznačil červenou tužkou, co prý dohromady činí celek a také tiskem se uveřejní. Odporovala jsem a vymlouvala jsem se, ale nedal na to, mám prý zkušenostmi svými přispěti jiným dívkám a chybila bych, kdybych ze studu neb bázně se tomu protivila.
Umí dotírati a lichotiti, že není možná býti jiného mínění a jiné vůle než on, a já konečně i tentokráte dle rady a přání jeho se zachovala.
Vybranou částku z mého denníku nazvali jsme „Paní a služka“ a milé čtenářky se přesvědčí, že jsme tím nejlíp obsah její vytknuli.    Co k věci nepatřilo, je vesměs vynecháno, a proto mnohý týden vychází s prázdnou, že v něm jednají zápisky o jiných záležitostech, kteréž se přihodily.
To uvádím místo předmluvy a prosím, aby se mi odpustilo, že jsem neschovala pro sebe, co vás, drahé sestry, nebude snad zajímati jako mne. Bratr je tím vinen. Já zajisté neměla dost smělosti, opět před vás vystoupit. Celý příspěvek →