Nejde o morálku, jde o přežití 4. díl

13. září

Dnes mám narozeniny a je mi dvacet let. Je to málo i hodně: málo na úřad pomocné učitelky v místní škole, a hodně, když víte, že to nedotáhnete dál než na učitelku s definitivou a pod penzí, nebo, když povedete velmi ctnostný a poslušný život, na ředitelku školy. Když byl otec ještě naživu, byl tento den svátkem. Byla jsem od rána do večera hlavní osobou v domě a rodiče mě obklopili ještě něžnější láskou než jindy. Vždycky mi připadalo, že dávají najevo svou radost z toho, že jsem toho dne přišla na svět a tolik a tolik let už jsem s nimi. To nebyla moje zásluha! Uvědomila jsem si to brzy a byla jsem rodičům za jejich lásku tím vděčnější.
Dnešní narozeniny byly jiné. Skoro celý den jsem byla v práci. Vyučování začalo v sedm hodin a polední přestávku jsem měla od dvou do čtyř. Matka mi jako obvykle s láskou přichystala dárky k narozeninám, většinou dílo svých šikovných rukou, samé užitečné a potřebné věci. Doktor Götz mi daroval obrovskou kytici růží. Ráda bych věděla, jak ví, že mám narozeniny. Matka mu nic neřekla. Možná si to pamatuje od loňska. Tehdy u nás bylo docela živo, protože mi přišlo poblahopřát mnoho spolužaček ze semináře. Možná, že si toho všiml. Dnes jsem chtěla zůstat s matkou sama a mít tichou a klidnou oslavu, ale přirozeně tuto naději zmařili laskaví příbuzní. Sotva matka nalila kávu, tu se objevily, jako by cítily její vůni, teta vrchní pastorová a teta Magdalena a okamžitě bylo po pohodě. Teta vrchní pastorová mi přinesla jako dárek množství „všeho nejlepšího“, které stálo stejně málo jako „Zaplať Pánbůh“ a teta Magdalena mi darovala zbožnou knihu, kterou určitě vyhrála v charitativní loterii dobročinného spolku „Pomoc radou a skutkem“ a já ji zaručeně nebudu číst. Poté, co mě tak bohatě obdarovaly, usedly ke kávovému stolku a zdevastovaly dort. V každém případě se za to „všechno nejlepší“ a jednu zbožnou knihu bohatě nacpaly.
K mé veliké nelibosti přišla také řeč na dárek doktora Götze. Teta Magdalena strčila svůj dlouhý, špičatý staropanenský nos do růží jako sosák a lišácky a spiklenecky se na mně podívala. Teta vrchní farářová se zatvářila jako králík, kterému se chce kýchnout, a řekla se sladkokyselou grimasou:
„Od pana doktora Götze? Podívejme, podívejme! Jaký způsob života vede… Je sice liberál, ale nic špatného se o něm neříká. Kdyby se vhodně oženil a dostal se do lepší společnosti, brzy by změnil názory. A pak by mohl mít plat jako náš starosta. Ale proč rudé růže, samé rudé růže! Milé dítě, pomysli jen…“
Neřekla, co si mám myslet, a to bylo její štěstí. Protože jsem cítila, že stačí málo, abych vybuchla. Nepotřebovala jsem, aby se to dále rozmazávalo, pochopila jsem i smysl rozpustilého úsměvu tety Magdaleny a přátelského poplácání po tváři. Ty ženské jsou ubohé kuplířky! Bůh mi odpusť, že to říkám, protože jsou to moje milované příbuzné. Ale nemohu si pomoci. Každého muže, který vkročí do jejich zorného pole, testují, jestli by se nehodil za partnera některé z dívek, které znají. Ale zajímají je jenom finanční a společenské poměry, všechno ostatní, shoda povah, ducha a myšlení, je jim lhostejné. Tak se chovají skoro všechny matinky a tetinky z této společenské třídy. A dívky z úřednických kruhů a měšťáckých domácností jsou stejné. „Milují“ jako na povel muže, který o ně projeví zájem, třebaže ho ještě včera, když se zdálo, že se uchází o jejich přítelkyně a sokyně, prohlašovaly za nejodpornější stvoření ve městě. Takoví lidé vyrůstají v těchto poměrech!
Vím, že doktor Götz je rád v mé společnosti, což je zatím všechno, co pro něj znamenám. Ale i kdyby mě miloval, musela bych mu na radnici říct „ne“, protože ho nemiluji. A kdybych mu nemohla láskou oplatit lásku a péči, co bych mu mohla dát? Své tělo? Možná by měl chvíli radost, že mě získal, dokud by nepoznal, že ho nemiluji. Ale jaký by to mělo význam? Muž s jeho hlubokou citovostí a vážným pohledem na život nikdy neuzavře manželství jenom z touhy po ženském těle, bude hledat především společnici, se kterou bude moci sdílet myšlenky, pochybnosti, jistoty, práci a naděje. Těl, která se mu odevzdají s nadšením a radostí, jistě najde dost, když bude chtít a nebude se muset ani příliš namáhat. Daly by mu víc než já, která bych mu sloužila neochotně, pokud bych byla bez lásky jeho ženou.

24.září

Skončil semestr a také ústní a písemné zkoušky. Zbytečné utrpení pro učitele a žáky! A především pro dívky! Devadesát procent z nich myslí jenom na svoje vlasy, cetky, taneční a septimány. Pět procent jsou ubohé knihomolky, které se připravují na příští zaměstnání prokousávají se učivem bez opravdového zájmu a bez radosti. Pouze zbývajících pět procent jsou milovnice knih, kterým činí potěšení objevovat ducha cizích jazyků, cítit jemnou harmonii přírodních věd, pochopit smysl dějin a nechat na sebe působit velká literární díla. Tak je to s dívkami a doktor Götz říká, že s chlapci a mladými muži to není jiné. Biflují se na zkoušky hlavně proto, aby získali oprávnění studovat na univerzitě nebo zastávat státní úřad. Nezáleží na tom, jestli jsou ty nabiflované vědomosti stravitelné a užitečné pro život. No, to není moje starost.
Bylo mi důkladně prozkoumáno ledví. Musela jsem se ve čtyřech předmětech, historii, matematice, literární historii a francouzštině, producírovat před panem školním inspektorem, který dohlížel na zkoušky. Měla jsem docela strach, ale potom jsem se uvolnila a zkoušela tak, jako bych byla se svou třídou sama. Především jsem ignorovala páně ředitelovy pedagogické pokyny a postupovala tak, jak jsem pokládala za správné a dobré. Dopadlo to tak, že mě pan inspektor vřele pochválil před celým učitelským sborem. Pan Nejvyšší pochválil živost, pozoruhodnou schopnost zaujmout děti, nadšení pro předmět a doporučil, abych tak dále pokračovala. Ředitel poslouchal se sladkokyselým úsměvem. Teď mám zbraň a spojence proti němu, až zase začne s otravným kritizováním. Hlavní je, že mám teď čtrnáct dní prázdnin, které vyplním procházkami a návštěvami divadel.

Příspěvek byl publikován v rubrice Četba na pokračování, Z deníku německé herečky. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář