19. února
Byla jsem u Valinů. Srdce mi okřálo. Cecilie mne potěšila: Žádná dívka mi není tak milá, tak drahá a vzácná jako ona. Ve čtvrtek jsem se o tom přesvědčila.
Mé přízně požívala Cecilie sice vždycky. Ale obdivovala jsem se jí, jak říkáme, jen z daleka, dávala jsem pozor na veškeré její jednání a mohu každého ubezpečiti, že se mi přenáramně líbilo. Však Cecilie o tom nevěděla ničehož a málo si mne všímala. Znaly jsme se, to je pravda, ale ještě jsme se k sobě přátelsky a soukromě nebyly přiblížily, scházejíce se toliko náhodou a jen na veřejných místech.
Byla jsem v kostele a Cecilie tam také byla. Modlila jsem se o mši svaté, Cecilie se mi zdála pobožnější než já. Poslouchala jsem kázání, a když jsem se po Cecilii obrátila, viděla jsem, že ona z kněze ani očí nespouští. Byla jsem v divadle, Cecilie mi seděla na blízku a velkou napjatost projevovala. Hrála jsem divadlo sama, zpívala a deklamovala jsem, Cecilie zvlášť na mne hleděla a vždy první chválu mi vzdala.
Ona nehraje, nezpívá, nedeklamuje. Nemá prý nadání ani povolání. Ale rozumí tomu a na její úsudek se především dbá.
Je velmi vzdělaná a povídá se, že čte všecky lepší knihy, jež se vydávají.
Je horlivá Česka, o tom nelze pochybovati. Stojí věrně a. pevně k národu, podporuje jeho snahy. Ve všem má účastenství, co ho může oslaviti a zvelebiti. Slýchávám ji mluvit vždy po česku, mluví správně, hezky s jasně a je vůbec známo, že také tak píše.
Však nejvíc času obětuje Cecilie práci a věru za žádnou se nestydí. Doma prý myje a pere, v letě chodí na bělidlo, a viděla jsem, co šila a vyšívala, pletla a háčkovala, bylo to čisté s podařené. Učí tomu i cizí děti a. při tom nábožnost a mravnost jim vštěpuje do srdce.
Váží si jí celé město, a já k ní pohlížím jako ke skvělé výtečnici, jež mi může býti vzorem.
Ovšem jsem ji vždy zdvořile pozdravila, když jsem ji potkala.
Poděkovala mi také zdvořile a obyčejně na mne líbezně usmála.
Ubohá není hezká, měla neštovice.
Mně se nicméně líbí, oko její je spanilé a příjemné, čelo moudré, ústa ušlechtilá.
Již mladší věk má za sebou a sama mi vyznala, že je o sedm let starší než já.
Proto přece podivně mne to k ní táhne, a přeji si, aby se stala mou přítelkyní.
Ve čtvrtek jsme učinily začátek. Pán Bůh požehnej!
Cecilie o mně věděla víc, než jsem si mohla pomysliti. Chválila mne, až jsem se začervenala. Jsem prý pobožná křesťanka a mezi dívkami první jsem navštěvovala česká kázaní. Jsem prý horlivá vlastenka, neváhám česky mluvit, česky zpívat, česky deklamovat, česky divadlo hrát, miluji české knihy, přispívám k národním sbírkám, vzdělávám a povzbuzuji svým příkladem jiné dívky. Jsem prý hodná dcera a ochotně zastávám matku. Jsem prý dobrá hospodyně a již sama pečují o dům. Jsem prý šlechetná paní a napravila a vychovala jsem zanedbanou služku. Ano mám prý v srdci víru a náboženství, modlím, zpovídám se, chodím k stolu Páně, starám se o chudé, a to s takovou vroucností, že nikdo o mém pravém a upřímném úmyslu nepochybuje.
„Vy jste mnohem lepší a dokonalejší než já,“ odporovala jsem jí a pravila jsem: „Já vás již dávno považuji za svou učitelku, znám vaše smýšlení, znám vaše skutky, nezasluhuji, abyste mne tak vynášela.“
I objala a políbila mne, řkouc: „Snad budete spokojena, když vyznám, že mezi námi není rozdílu než několik let věku.“
„Jsem se vším spokojena., co vy pravíte a činíte,“ odpověděla jsem, „jen jestli že vy spokojenosti své mi neodepřete.“
I počala jsem se vymlouvat, že mne s panem Podliskou potkala venku na veřejné silnici, a celou příhodu s ním jsem jí věrně vylíčila.
„Nevěřte takovým hejskům, jejichž ústa tlachají, o čem srdce neví,“ napomenula mne a doložila: „Vy jim nevěříte a. máte dobře. Láska jejich spočívá na jazyku a je pára jako jejich slova.“
„Jak se před nimi zachráním?” ptala jsem se jí.
„Postavte se jim naproti v celé své panenské důstojnosti a zakažte jim jejich směle útoky.“
„Což když mne překvapili z nenadání?“
„Nevycházejte již za město sama, nýbrž – se mnou, chcete-li.“
Padla jsem jí okolo krku a duše mi plesala radostí.
28.února
Slavili jsme konec masopustu. Rodiče mne dovedli na bál a Cecilie tam také byla. Radovala jsem se, že budu v její společnosti. Přijala mne vlídně a laskavě, ruku v ruce jsme se spolu vodily.
Byla jsem na to pyšna, a druhé dívky mi to snad záviděly, neboť se Cecilie s každou nevodí. Je ve velké uctivosti a jen výtečným chováním a dobrými mravy lze vydobyti si k ní přístupu. Přívětivě jedná se všemi. Pozdravovala, děkovala, mluvila, vyptávala se, a já se také hlásila k svým známým. Proto jsme nevzbudily žádné nelibosti a žádného záští. Všude nás měly rady a nás vyznamenavaly.
Cecilia mnoho netančí a tančí-li, tančí jen tak nazvanou čtverylku. Jiné tance jsou jí tuze skákavé, křepké a prudké.
Já tančím všecko, ačkoli mírně a opatrně, a zvykla jsem si již dávno dávati pozor na zdraví.
Brali mne a chodili pro mne jeden po druhém, jen pan Podliska chtěl se mnou zacházeti jako se svou bližší známou. Hleděl a usmíval se na mne, jako bychom spolu měli nějaké tajemství, a dělal si právo, že nejvíc s ním, ba že snad jen s ním budu tančiti. Rád by byl ke mně hodně mnoho mluvil a pořád se okolo mne kroutil a otáčel. Jakmile mu ustoupili jiní, hned narážel, se odvolával na horoucí lásku a činil přísahy a sliby, že mne do nejvzdálenější smrti nepřestane milovati. Jen jedno slovíčko, kdybych mu řekla, otevřela bych mu ráj a spasila bych ho. Nejsem-li tvrdá jako skála, zajisté se nad ním smiluji.
Nedopustila jsem, aby mi toho narepetil víc, a zdálo se mi, jako by to měl z nějaké knihy, tak bezpečně to odříkával.
Cecilie mi přispěla, když mne soužil, a utíkala jsem se k ní a k matce, abych jeho pošetilostem ušla.
Že nechtěl býti moudřejší a před Cecilií nymfou a vilou mne nazýval, jež prý zasluhuje, aby se ji klonil, aby se k ní modlil, řekla mu tato, aby mne ušetřil takovými řečmi.
Ptal se, souhlasím-li s tím, co Cecilie tak neohledně mu předhodila, já pravila, že souhlasím a že bych pokládala za urážku, kdyby ke mně mluviti nepřestal o věcech, jež mi nesmírně a až hrůza jsou odporné.
Vzdychl si z hluboka a odešel.
Druzí páni tím více mne k tanci vyváděli, a s mnohými opravdu příjemně jsem se bavila.
Pan Překot nemluví mnoho a je pravý opak pana Podlisky.
Pan Uherský se vyjadřuje po německu a chtívá, abych i já německy s ním rozprávěla.
Nevím, proč to činí. Snad z pouhého obyčeje? Chci, aby zvykal řeči české.
On i Překot vyniká tělesnou sličností a krásou, jmění a dobré služby mají prý také oba.
Proto si je matičky a dcerušky předcházejí, a já se divím, že oni si předcházejí mne, ačkoli se o ně nestarám. Lhostejní mi nejsou, nikoli, mohu je dobře vystáti. Však tajím to a chovám se k nim vážně jako k jiným. Pana Smolu mám v nenávisti. Je prý marnotratník a vede život nepořádný.
Kýž takoví lidé mne nechají na pokoji! Cecilie mi před nimi dala výstrahu. Hodně jsme si toho napovídaly v plesu.